conditionals I, II, III

kondicionály to je to s IF, žejo, ptá se student.

no jasně, ale já bych začal odjinud, co to je "condition". no, jako vždy, má to významů více, třeba my car is not in a very good condition... (stav, kondice), ale nás spíše zajímá význam podmínka. totiž:

you want dinner? cool, i´ll cook you a dinner but only under one condition: you´ll buy the food, right?

takže, uvařím, ale pod jednou podmínkou - ty koupíš jídlo. takže tohle jsou ty kondicionály, neboli podmínkové věty. když ta podmínka nebude splněna, ani já ti nic neudělám. 

I´ll cook if you get the food. / If you don´t get the food i won´t cook anything. // I won´t cook unless you do the shopping. 

jak vidíme, význam se týká budoucnosti. a to je pro všechny kondicionály klíčové; čeho se týkají - budoucnosti? přítomnosti? minulosti? 

conditional type I    (future)

takže jednička se týká budoucnosti, je to ten příklad s večeří a nákupem výše, ale taktéž následující příklad, uváděný snad všemi učebnicemi: 

if it rains i ´ll take an umbrella

BUT

if it doesn´t rain i won´t (=will not) take an umbrella.

SO LOGICALLY

i won´t take an umbrella UNLESS it rains. 

a musí tady jít o možnost (if).

tedy nikoli i´ll call you IF i come home (teda leda byste byli na dost drsným flámu a možnost, že budete spát pod mostem nebo na záchytce, byla podobně pravděpodobná, jako ta, že dorazíte domů.) ale i´ll call you when i come home (tzv. časové věty, rovněž s přítomným časem po časové spojce). 

takže formálně: po podmínkovém IF je přítomný čas (i když se to vlastně týká budoucnosti) a v druhé části (= té jiné, klidně může i být první z hlediska pořadí) je will / won´t + infinitive. 

conditional type II    (NOW)

my renault is going to pieces but i can´t afford to buy a new car = i don´t have enough money to get it. 

if i had the money i would buy it.

but i don´t (have any money) so i won´t (buy it). 

takže dvojka je, když si teď a tady spekulujeme o tom, co není, ale kdyby bylo... i would go jogging with you darling if i didn´t have my beer belly. povídá lenošný chlap z kanape s flaškou piva v ruce své atraktivní manželce v běžeckých botách, která si upravuje před během mp3 přehrávač a je mu (a všem kolem jasné), že to není "půjdu běhat jestli nebude pršet", ale že je to prostě výmluva a od tý bedny ho nic nedostane.

mno, ale taková neprostupná hranice mezi jedničkou a dvojkou zase taky není... někdy záleží, jak to myslíte, klidně totiž můžete říct if i win the lottery i will buy a house stejně dobře, jako if i won a lottery i´d buy a house. rozdíl je snad jen v tom, že první mluvčí má sklony ke gamblerství, zatímco druhý zná statistiku a ví, že šance výhry je 1:13 milionům, což je dost nereálné. 

CONDITIONAL TYPE III    (PAST)

tenhle kondicionál se týká minulosti. něco se stalo. ale kdyby se nestalo, bylo by to všechno jinak. 

if i hadn´t drunk so much i wouldn´t have broken my leg. (but i got totally wasted, i.e. sloppy drunk and i fell and broke my leg... i wish i hadn´t drunk that much.)

poznámka "pod čarou a drobným písmem": někdy, lze kombinovat druhý a třetí kondicionál, klíčem je to, zda se téma promluvy týká přítomnosti (2nd) nebo minulosti (3rd). tedy, viz pozměněná předchozí věta: kdybych se (včera) neopil, tak by mě (teď) nebolela hlava. if i hadn´t drunk so much (last night) i wouldn´t have a headache (now). 

a poslední "technická" poznámka se týká tvorby trojky: v části věty po IF je past perfect, to je jasný, že, ale co je to v druhé části po would? anglicky mluvící lidé mají několik infinitivů, třebas přítomný "make", ale také mají infinitiv, který používají tehdy, když se promluva týká minulosti. některé gramatiky tento infinitiv nazývají "perfect infinitive", jiné "past infinitive", what´s in a name, říká shakespeare, čili je celkem jedno, jak ho budete nazývat, hlavně když budete vědět, že vypadá "have made" tedy "have + past participle". a s nějakým present perfectem nemá významově vůbec nic společného. prostě ve dvojce máte would + přítomný infinitiv a ve trojce would + minulý infinitiv, páč se týká minulosti. howgh. 

závěrem

občas (celkem pravidelně) se mě studenti ptávají: ale to přece nepotřebuju, že ne? kondicionál 3 je takový to kdybych to byl býval věděl, nebyl bych sem byl býval chodil, hahaha, co nás to učíte. hmmmm. nojo, ale jak často řeknete v češtině něco jako: 

type I : když to najdu, tak ti to pošlu (I´ll email it to you if i find it)

type II: bejt tebou, tak tam nelezu (i wouldn´t go there if i were you)

type III: kdybys mi to číslo dal, tak jsem ti zavolal (i would have called you if you´d given me the number.) 

takže - kondicionály jsou fakt součástí běžného života. sorry for that, folks. :) 

možná by stálo také za zmínku to, že některé gramatiky mluví o nultém kondicionálu, což je vlastně varianta prvního. používá se na "obecné pravdy" a v obou částech věty má přítomný čas (nebo rozkazovací způsob): if you heat water 100 ^oC it boils. / if you press this button china explodes / if he comes ask him what he wants / if you go to london you should/must see the london eye. a tak dále a dále. ale to jen tak pro úplnost. 

mno, a ještě jedna poznámka, kterou se krásným obloukem vracím na začátek: když jste se tak hezky naučili všechny ty kondicionály, nepropadněte iluzi, že všechno, co se třpytí IF, musí taky být kondicionál! prostě kondicionál musí mít onu "podmínku", condition. Bude pršet? no, nevím, jestli bude pršet. I don´t know if (= whether) it will rain. tady žádná podmínka "když A tak B" není. nebo: kdyžs to věděl, proč jsi to dělal??? why did you do it if you knew about it? zase žádná podmínka.